Pozor, injekce!

Lidi se zbláznili. Fakt.

Jednoho dne člověk naložila Míšu a Freda do přepravky a odjela s nimi na vejlet. Takový ten, na který nejezdíme rádi, protože to není cesta za samicemi ani za zábavou. Kluci vyprávěli, že je tam vytáhl z přepravky nějaký cizí člověk, tlačil jim k hrudníku něco studeného a pak natahoval do injekční stříkačky něco páchnoucího a žlutého. To jsme ještě netušili, co nás čeká!

Úderem šesté se vždycky rozkvičel mobil. Pak člověk odchytila Míšu a dala mu pigáro. Následně odlovila Freda, který se sice schoval, jakmile uslyšel Míšův pískot, a ten dostal pigáro taky. Po třech dnech už jsme vypozorovali vzorec tohoto chování. 

Takže čtvrtý den kolem šesté jsme se všichni schovali do pečlivě vybudovaného kráteru a po pískotu budíku jsme já a Fawn oba kluky zalehli, aby je nikdo nenašel. Nestalo se nic! Po hodině jsme si oddechli. Konečně klid!

Ale spletli jsme se. 

V deset večer dorazili lidé domů a co udělali jako první? Odchytili nic netušícího Míšu!

Následoval další výlet. Po tomto výletu přišel Fred o večerní varování, protože z nějakého důvodu Míša přestal dostával pigáro. 

A pár dní nato najednou člověk popadla mě! MĚ! Začal jsem se samozřejmě ježit a ječet v ultrazvuku a lidmi slyšitelných frekvencích, ale bohužel na lidi už to nefunguje a ještě mně šoupli do přepravky a hurá na vejlet. Na vlastní oči jsem se přesvědčil, že Míša a Fred nekecali. 

Večer jsem dostal pigáro já! Ani jsem nedostal varování, protože Freda vytáhli až po mně. Tak jsem se aspoň naježil a vyskočil, takže jsem ohnul jehlu. Hihi. 

A pak mě smích přešel, protože jsem dostal pigáro znovu. 

Co mi zbývá? Ježím se, kvičím, otáčím, poskakuju. Už už to vypadalo, že mám vyhrálo, ale pak na mě přišli oba dva - on mě chytil (a to tvrdí, že nesnáší jehly!) a ona mi dala pigáro. 

Ach jo. 

Váš uražený

Béďa