Tarja: Dějiny mé rodiny

Jmenuji se Tarja Lenif a vyprávění o tom, jak jsem se octla v Obludáriu, začíná už půl roku předtím, než jsem se vůbec narodila.

Tehdy, dne 6. října 2007, se v chovatelské stanici Edrimea narodila moje babička Veneska. Až do jejích deseti týdnů nikdo netušil, co se chystá. Pak se ale prokousala ven z klece, navštívila souseda jménem Xerxes a zakrátko bylo jasné, že se návštěva neobešla bez následků. Koncem ledna letošního roku dala život patnácti miminkům, mezi nimi též mé mamince Xiranje.

Xiranja u maminky zůstala dlouho, skoro do svých dvou měsíců, a lecčemus se od ní přiučila, jak vyšlo najevo tři týdny poté, co si ji do Plzně odvezla novopečená pečovatelka. Veneska se jako půlroční stala osminásobnou babičkou.

Tatínka se tentokrát vypátrat nepodařilo a nikdo z přítomných kluků se nepřiznal.

Paní, u které jsme tehdy s maminkou bydleli, byla nezkušená chovatelka a nevěděla si s námi rady, takže požádala o pomoc plzeňskou chovatelku Nifl. Naše maminka si nás chránila, jednou kousla jejího malého syna a rodina se jí pak začala vyhýbat. Nakonec jsme se museli stěhovat do chovatelské stanice Z Niflheimu. Já tam už zůstala, moje maminka za pár týdnů odjela za babičkou do Edrimey a bratříčci a sestřičky se rozjeli k novým lidem. Já odcestovala pár týdnů po nich.

A tak jsem skončila tady. S šesti velkýma holkama, které se tvářily, že mě sežerou, ale už je to naštěstí přešlo. Asi se bály, že jim všechno sním. Ale jo, první týden jsem zpucovala sama během jednoho dne celou tyčinku, ale jsem ve vývinu, no ne? Ještě pořád. Je mi sice rok a dva měsíce, ale musím pořádně jíst. Přece nebudu žádná anorektička!